Dopis první dámě Melanii Trumpové o ukrajinských ženách v ruském vězení

První dáma Melania Trumpová
Bílý dům
Washington, D.C. 20500

4. listopadu 2026

Vážená paní Trumpová,

obracíme se na Vás jménem kampaně People First, mezinárodní iniciativy, která vyzývá k propuštění osob zadržovaných v souvislosti s válkou Ruska proti Ukrajině, včetně nezákonně zadržovaných ukrajinských civilistů.

S nesmírnou úlevou jsme se dozvěděli o dohodě, která má usnadnit evakuaci civilistů z Ruskem okupovaného města Olešky v ukrajinské Chersonské oblasti a dodávky naléhavě potřebné humanitární pomoci. Zaznamenali jsme také zprávy o významné roli, kterou jste sehrála při usnadnění jednání, jež k této humanitární operaci vedla.

Vaše postavení první dámy Spojených států Vám dává zvláštní příležitosti i autoritu upozorňovat na potřebu chránit civilisty zasažené ozbrojeným konfliktem.

V tomto duchu bychom Vás rádi znovu upozornili na tíživou situaci zadržovaných ukrajinských civilistů, kteří zůstávají v ruském vězení – zejména žen. Mnozí z nich jsou zadržováni bez kontaktu s vnějším světem, v nelidských podmínkách; byli vystaveni systematickému mučení a jiným formám krutého, nelidského či ponižujícího zacházení. Někteří naléhavě potřebují lékařskou péči a dlouhodobé věznění nemusejí přežít.

Kdybyste se této věci ujala, mohla byste pomoci upoutat na jejich tíživou situaci tolik potřebnou mezinárodní pozornost a podpořit úsilí o jejich propuštění. Další kolo jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, která zprostředkovávají Spojené státy, se předběžně očekává v listopadu. Naskýtá se tak důležitá příležitost učinit prioritou propuštění nezákonně zadržovaných civilistů, zejména žen, které se nacházejí v naléhavé humanitární situaci.

Přesný počet ukrajinských civilních žen v ruském vězení zůstává neznámý, protože ruské úřady tyto informace nezveřejňují. Centrum občanských svobod a Ukrainian War Archive, obě členské organizace kampaně People First, identifikovaly téměř 300 ukrajinských civilních žen, jež se v současné době nacházejí v moci Ruska. Tento seznam je však neúplný a skutečný počet je pravděpodobně vyšší.

S úctou Vás naléhavě vyzýváme, abyste s využitím svého veřejného vlivu a humanitárního angažmá upozorňovala na jejich situaci, zasazovala se o jejich propuštění a podporovala okamžitý přístup k lékařské péči, kontakt s rodinami a ochranu před mučením a jinými formami špatného zacházení pro ty, kdo jsou i nadále zadržováni.

Níže upozorňujeme na mimořádně naléhavé případy ukrajinských žen, jejichž životy a zdraví jsou v ruském vězení i nadále ohroženy.

Děkujeme Vám za pozornost, kterou věnujete této naléhavé humanitární otázce, i za Vaše úsilí zmírnit utrpení civilistů zasažených válkou.

S úctou,

ČLENSKÉ ORGANIZACE


Ukrajinské ženy v ruském vězení – mimořádně naléhavé případy

27 případů. Kliknutím na jméno přejdete k případu.

Yanina Akulova

Yanina Akulova, narozená 6. října 1987, je ukrajinská podnikatelka z Ruskem okupovaného Melitopolu a matka dvou dětí. Příslušníci ruské Federální služby bezpečnosti (FSB) ji zadrželi 11. října 2022. Ruský Jižní okružní vojenský soud ji 24. dubna 2024 odsoudil k devíti letům vězení a pokutě 700 000 rublů (8 660 USD) na základě nepodložených obvinění z účasti v teroristickém společenství, přípravy teroristického útoku a trestných činů souvisejících s výbušninami a zbraněmi.

Po zadržení byla Akulova nejprve přibližně měsíc držena ve sklepě, byla bita a vystavována elektrickým šokům. Byla také donucena učinit před kamerou usvědčující prohlášení. V ruském vězení zhubla přibližně o 15 kg a dlouhodobé věznění v otřesných podmínkách zhoršilo její chronické alergie a bronchiální astma. Její dvě malé dcery zůstávají na Ukrajině.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 1, Golovino, Vladimirská oblast, Rusko.

↑ Zpět na seznam případů

Elviza Aliyeva

Elviza Aliyeva, narozená 29. května 2005, je krymská Tatarka z obce Dolynne v Bachčysarajském rajónu Ruskem okupovaného Krymu. Byla studentkou čtvrtého ročníku oboru management na Krymské federální univerzitě a pracovala v pekárně v Simferopolu. Příslušníci ruské FSB ji zadrželi 15. října 2025 při razii v jejím domě. Čelí obvinění z účasti v teroristické organizaci a z pokusu o násilné uchvácení moci na základě údajného zapojení do Hizb ut-Tahrir, muslimské organizace, která je na Ukrajině legální, ale v Rusku byla označena za teroristickou. Před Jižním okružním vojenským soudem v Rostově na Donu začalo 9. října 2026 předběžné projednání. Její vazba byla prodloužena o šest měsíců.

Poslední známé místo pobytu: SIZO-1, Simferopol, okupovaný Krym

↑ Zpět na seznam případů

Olga Baranevskaya

Olga Baranevskaya, narozená 7. září 1963, je učitelka mateřské školy z Ruskem okupovaného Melitopolu, nyní v důchodu. Příslušníci ruských bezpečnostních složek ji poprvé zadrželi 15. května 2024, poté ji propustili, ale 27. června 2024 ji zadrželi znovu. Příslušníci donucovacích orgánů ji přinutili vzít do rukou tašku s výbušninami, aby na ní zůstaly její otisky prstů. Ruský soud ji 19. listopadu 2024 odsoudil k šesti letům vězení na základě obvinění z nedovoleného nabytí, držení a nošení výbušnin nebo výbušného zařízení.

Obžaloba se zčásti opírala o výpověď jejího partnera, která byla získána mučením. Partner byl zadržen spolu s ní a později propuštěn, kvůli zraněním však potřeboval rozsáhlé lékařské ošetření; měl mimo jiné poškozené klouby ruky. Během prvních čtyř měsíců zadržování zhubla Baranevskaya přibližně o 20 kg. Má cukrovku, kvůli níž potřebuje inzulinové injekce, a onemocnění žlučníku, které jí způsobuje silné bolesti.

Poslední známé místo pobytu: Federální zařízení IK-1 Federální vězeňské služby Ruska (FSIN) pro [okupovanou] Záporožskou oblast, Melitopol.

↑ Zpět na seznam případů

Halyna Bekhter

Halyna Bekhter, narozená v roce 1957, je ukrajinská občanka z vesnice Plodorodne (dnes Raikhenfeld) v Ruskem okupovaném Melitopolském rajónu Záporožské oblasti. Po okupaci byla nucena získat ruský pas. V květnu 2025 ji příslušníci ruských bezpečnostních složek zadrželi pro podezření, že prostřednictvím ukrajinské bankovní aplikace převáděla peníze na podporu ukrajinských ozbrojených sil. Ruskem dosazený Záporožský oblastní soud ji 5. března 2026 odsoudil k 11 letům vězení na základě obvinění z velezrady. V červenci jí První odvolací soud obecné jurisdikce trest zvýšil na 12 let a šest měsíců.

Bekhter byla nejprve držena ve vazební věznici č. 1 v Simferopolu na Ruskem okupovaném Krymu, kde se její fyzický i duševní stav vážně zhoršil. Podle její rodiny nyní váží přibližně 45 kg, trpí rychle postupující demencí, téměř nekomunikuje a často odmítá jídlo. Nedostává odpovídající lékařskou péči. Její manžel zemřel v lednu 2026, když byla v ruském vězení. Její zhoršující se zdravotní stav vyvolává vážné obavy, zda další věznění dokáže přežít.

Poslední známé místo pobytu: Vazební věznice č. 2, Vologda, v očekávání převozu do trestanecké kolonie.

↑ Zpět na seznam případů

Iryna Danilovich

Iryna Danilovich, narozená 6. května 1979, je zdravotní sestra, aktivistka za práva zdravotníků a občanská novinářka z Vladyslavivky na Ruskem okupovaném Krymu. Příslušníci ruských bezpečnostních složek ji zadrželi 29. dubna 2022. Ruskem ovládaný soud na Krymu ji 28. prosince 2022 odsoudil k sedmi letům v trestanecké kolonii s obecným režimem na základě obvinění z nedovoleného držení výbušnin. Po odvolání jí byl trest snížen na šest let a 11 měsíců.

Ve vězení ji postihly vážné zdravotní problémy. Poté, co se u ní ve vazební věznici v Simferopolu rozvinul akutní zánět ucha, ohluchla na levé ucho. Trpěla také silnými bolestmi hlavy, bolestmi u srdce a dýchacími obtížemi a měla příznaky, které podle dostupných informací souvisely s možnou lehkou cévní mozkovou příhodou. Navzdory opakovaným žádostem jí bylo odpíráno odpovídající lékařské vyšetření i léčba. V roce 2026 Danilovich a její příbuzní informovali o pokračujícím špatném zacházení, mimo jiné o úmyslném vystavování hlasité hudbě a ostrému světlu, což zhoršovalo její zdravotní stav. V říjnu 2026 její rodina a obránci lidských práv informovali také o výhrůžkách smrtí a násilím ze strany spoluvězeňkyň, které vězeňský personál údajně toleroval, či dokonce podněcoval. Zatímco byla ve vězení, zemřel jí otec.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 7, Zelenokumsk, Stavropolský kraj, Rusko.

↑ Zpět na seznam případů

Halyna Dovhopola

Halyna Dovhopola, narozená 27. března 1955, je důchodkyně z Ruskem okupovaného Sevastopolu. Příslušníci ruské FSB ji zadrželi 27. listopadu 2019 a obvinili ji, že shromažďovala informace o leteckém pluku Černomořské flotily, které jsou v Rusku utajované, a sdílela je s ukrajinskou vojenskou rozvědkou. Ruskem dosazený soud v Sevastopolu ji 24. března 2021 v neveřejném procesu odsoudil k 12 letům vězení na základě obvinění z velezrady.

Dovhopola, známá tím, že otevřeně vyjadřovala proukrajinské názory, byla během zadržování vystavena fyzickému i slovnímu napadání. Její zdravotní stav se v ruském vězení vážně zhoršil. Výrazně zhubla, onemocněla gastritidou a kvůli artróze kyčle měla vážné potíže s pohybem. Dne 16. června 2026 prodělala cévní mozkovou příhodu a po krátké hospitalizaci byla vrácena do trestanecké kolonie, přestože nebyla schopna samostatně chodit.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 1, Golovino, Vladimirská oblast, Rusko.

↑ Zpět na seznam případů

Lera Dzhemilova

Lera Dzhemilova, narozená 29. listopadu 1996, je krymská Tatarka, kterou ruské bezpečnostní složky zadržely v květnu 2024. Po počátečním správním zatčení na 15 dní byla přibližně 10 měsíců zadržována bez kontaktu s vnějším světem. Ruské úřady tvrdily, že předávala ukrajinské rozvědce informace o ruských vojenských letištích, systémech protivzdušné obrany, vojenské technice a přesunech vojenských transportů. Jde o tvrzení obžaloby, nikoli o nezávisle prokázaná fakta. Ruský soud ji 20. srpna 2025 uznal vinnou z velezrady a odsoudil ji k 15 letům vězení.

Poslední známé místo pobytu: SIZO-1, Volgograd, Rusko, v očekávání převozu do trestanecké kolonie

↑ Zpět na seznam případů

Niyara Ersmambetova

Niyara Ersmambetova, narozená 3. října 1987, je krymskotatarská lékárnice a matka dvou dětí. Ruské bezpečnostní složky ji zadržely v květnu 2025 a obvinily ji, že předávala ukrajinskému hnutí odporu Atesh informace o skladech pohonných hmot a pozicích protivzdušné obrany. Ruský soud ji 19. listopadu 2025 uznal vinnou z velezrady a odsoudil ji k 15 letům vězení.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 2, Yavas, Mordvinsko, Rusko

↑ Zpět na seznam případů

Nonna Galka

Nonna Galka, narozená 16. září 1978, je ukrajinská občanka z obce Skelky v Ruskem okupované Záporožské oblasti a matka tří dětí. Ruské síly ji zadržely spolu s členy její rodiny poté, co oblast obsadily. Galka, její partner, sestra a synovec byli nejprve drženi na neoficiálním místě zadržování a mučeni. Partnera nakonec propustili, Galku, její sestru a synovce však převezli na jiné místo zadržování, kde týrání podle dostupných informací pokračovalo. Sestru zbili tak surově, že byla přivolána záchranná služba; Galka ji od té doby neviděla.

Ruský soud odsoudil Galku 2. prosince 2024 k 15 letům vězení na základě obvinění ze špionáže. Již dříve podstoupila dvě závažné operace, při nichž jí byly odstraněny přibližně dvě třetiny žaludku.

Poslední známé místo pobytu: Léčebné nápravné zařízení č. 3 (LIU-3), Barashevo, Republika Mordvinsko, Rusko.

↑ Zpět na seznam případů

Oksana Gladkikh

Oksana Gladkikh, narozená 11. září 1976, pochází z obce Pryazovske v Ruskem okupované Záporožské oblasti a je matkou čtyř dětí. Po okupaci přijala ruské občanství, aby její děti mohly dál chodit do školy. Otevřeně vyjadřovala proukrajinské názory a byla udána v telegramovém kanálu, který označoval obyvatele podporující Ukrajinu. Příslušníci ruských bezpečnostních složek ji zadrželi 24. listopadu 2023 a obvinili ji z velezrady, protože údajně shromažďovala informace o ruských vojenských pozicích a předávala je ukrajinským úřadům.

Ruskem dosazený soud v Záporožské oblasti odsoudil Oksanu Gladkikh 7. června 2024 ke 14 letům vězení. Kasační soud jí 1. října 2025 trest snížil na 13 let. Po zadržení byla opakovaně s pytlem na hlavě převážena mezi zařízeními a bylo jí odpíráno dostatečné množství jídla a vody, takže zhubla přibližně o 15 kg. Trpí zažívacími potížemi a během odvolacího řízení v Moskvě se u ní rozvinula bolestivá zubní infekce s abscesem a odpovídající lékařské ošetření nedostala. Její uvěznění vážně narušilo životy jejích malých dětí.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 33, Kotelnich, Kirovská oblast, Rusko.

↑ Zpět na seznam případů

Diana Havryliuk

Diana Havryliuk, narozená 7. března 1983, je krymská Tatarka z okupovaného Krymu a matka tří dětí. Ruské úřady ji zadržely 31. října 2025 na letišti Soči, kam cestovala z Turecka, aby navštívila nemocného příbuzného na Krymu. Po počátečním správním zatčení na 14 dní s ní rodina ztratila kontakt. Její manžel se později dozvěděl, že ji ruské úřady nakonec převezly do SIZO-2 v Borisoglebsku ve Voroněžské oblasti. Podle jeho slov byla bita a bylo jí odpíráno lékařské ošetření. Poté byla převezena do SIZO-1 v Krasnodaru a obviněna z velezrady kvůli údajnému převodu 3 000 rublů (přibližně 29 eur) na podporu ukrajinských ozbrojených sil. Okresní soud Okťabrskij v Krasnodaru ji 29. října 2026 odsoudil k 12 letům a šesti měsícům vězení.

Poslední známé místo pobytu: SIZO-1, Krasnodar, Rusko

↑ Zpět na seznam případů

Oksana Ivanchenko

Oksana Ivanchenko, narozená 13. července 1976, pochází z obce Yakymivka v Ruskem okupované Záporožské oblasti a je matkou čtyř dětí. Ruské úřady ji zadržely 24. listopadu 2023 a obvinily ji, že předávala informace o pozicích ruských vojsk a vojenské technice ukrajinskému telegramovému kanálu. V roce 2024 ji Ruskem dosazený soud v Záporožské oblasti odsoudil k 15 letům vězení na základě obvinění z velezrady.

Ivanchenko trpí několika vážnými nemocemi, mezi něž patří artritida, artróza, hypertenze, ischemická choroba srdeční a chronická hepatitida C. Podle dostupných informací má potíže s chůzí. Jedna z jejích dcer, která má vážnou vrozenou srdeční vadu a potřebuje operaci, byla po zadržení matky umístěna do dětského domova.

Poslední známé místo pobytu: Vazební věznice č. 6 FSIN pro město Moskvu.

↑ Zpět na seznam případů

Margarita Kharenko

Margarita Kharenko, narozená 23. prosince 1989, pracovala jako administrátorka posilovny v Ruskem okupovaném Melitopolu. Dne 9. ledna 2023 maskovaní muži ve vojenských uniformách prohledali její dům, aniž by předložili doklady, a odvedli ji. Rodina zhruba měsíc nevěděla nic o jejím osudu a místě pobytu, dokud místní bezpečnostní složky nesdělily, že je držena v zadržovacím zařízení v Yakymivce, 25 km jihozápadně od Melitopolu.

Ruský Jižní okružní vojenský soud odsoudil Margaritu Kharenko 3. dubna 2024 k 20 letům vězení na základě řady nepodložených obvinění, mimo jiné ze špionáže, účasti v teroristickém společenství, zapojení do teroristického činu a účasti v extremistické organizaci. Trpí prolapsem mitrální chlopně, což je vážná srdeční vada.

Poslední známé místo pobytu: Federální zařízení IK-1 Federální vězeňské služby Ruska (FSIN) pro Vologdskou oblast.

↑ Zpět na seznam případů

Lilia Khrustovskaya

Lilia Khrustovskaya, narozená 19. února 1956, je ukrajinská umělkyně a bývalá umělecká ředitelka činoherního divadla v Luhansku. Ruské síly ji zadržely 28. října 2023. Podle svědectví o jejím zadržení obsadili příslušníci ruských bezpečnostních složek přibližně na měsíc její dům a opakovaně ji bili před očima jejího dospívajícího vnuka. Byla zadržena a delší dobu ji věznili na neoficiálním místě zadržování, než ji převezli do oficiálního zadržovacího zařízení.

Ruskem dosazený Záporožský oblastní soud ji odsoudil k 12 letům a šesti měsícům vězení na základě obvinění ze špionáže v souvislosti s údajnou spoluprací s ukrajinskou vojenskou rozvědkou. Khrustovskaya před zadržením podstoupila léčbu rakoviny prsu včetně mastektomie. Má také srdeční onemocnění. V ruském vězení jí byla odpírána nezbytná lékařská vyšetření i odpovídající léčba.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 15, Samara, Rusko.

↑ Zpět na seznam případů

Ekaterina Korovina

Ekaterina Korovina, narozená 6. října 1996, je ukrajinská občanka z obce Pishchane v Ruskem okupované Luhanské oblasti. Příslušníci ruských bezpečnostních složek ji poprvé zadrželi a vyslýchali 19. března 2024; ptali se jí na její politické názory a na kontakty s proukrajinsky smýšlejícími obyvateli. Podle Koroviny jí vyhrožovali, že pokud nebude spolupracovat, budou jejího bratra stíhat za špionáž, budou ho mučit a dají ho odsoudit na doživotí. Pod nátlakem učinila sebeobviňující prohlášení a označila další lidi s proukrajinskými názory. Poté ji nechali odejít.

Korovina byla znovu zadržena 10. června 2024 a obviněna z financování terorismu a extremistické organizace. Obžaloba tvrdila, že poslala drobné dary v celkové výši přibližně 470 hřiven příjemcům, kteří byli údajně napojeni na ukrajinské organizace, jež Rusko označilo za teroristické nebo extremistické. Ruský Jižní okružní vojenský soud ji 17. února 2025 odsoudil k 10 letům vězení. U soudu své falešné doznání odvolala a tvrdila, že během vyšetřování čelila výhrůžkám a nátlaku. Její duševní zdraví se podle dostupných informací výrazně zhoršilo.

Poslední známé místo pobytu: Vazební věznice č. 3, Novočerkassk, Rostovská oblast, Rusko, v očekávání převozu do trestanecké kolonie.

↑ Zpět na seznam případů

Yulia Koveshnikova

Yulia Koveshnikova, narozená 2. září 1978, je ukrajinská občanka z Ruskem okupovaného Melitopolu, jejíž manžel slouží v ukrajinských ozbrojených silách. Otevřeně vyjadřovala proukrajinské názory a jako dobrovolnice pomáhala pátrat po nezvěstných ukrajinských vojácích. Ruští vojáci ji 4. dubna 2023 odvlekli z bytu. Přibližně osm měsíců neměla rodina žádné informace o jejím osudu a místě pobytu. Během té doby byla podle dostupných informací držena na neoficiálních místech zadržování v Melitopolu, kde ji bili, odpírali jí dostatek jídla a bez formálního obvinění ji věznili bez kontaktu s vnějším světem.

Ruské úřady poté Koveshnikovu obvinily ze špionáže s tvrzením, že předávala svému manželovi informace o příslušnících ruské armády a bezpečnostních složek. U soudu obvinění popřela. Ruskem dosazený soud ji 7. června 2024 odsoudil k 13 letům vězení.

Koveshnikova má zažívací potíže a v ruském vězení výrazně zhubla.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 15, Samara, Rusko.

↑ Zpět na seznam případů

Snizhana Kozlova

Snizhana Kozlova (nar. 1991) a její malý syn Alexander Radchuk cestovali 13. dubna 2022 Ruskem okupovaným územím Ukrajiny z Mariupolu do Doněcku. Alexander měl být hospitalizován na klinice v Doněcku kvůli zranění oka střepinou, které předtím utrpěl. Na „filtračním“ kontrolním stanovišti v obci Bezymennoye je zastavili agenti ruských bezpečnostních složek, zkontrolovali jim doklady a zabavili jim chytré telefony, přičemž Kozlovu donutili prozradit hesla. Poté Snizhanu vyslýchali příslušníci ruského ministerstva pro mimořádné situace o jejím bydlišti, zaměstnání, rodinných vazbách, politických názorech atd. Dvě hodiny po výslechu Snizhanu odvedli ozbrojení muži v maskovacích uniformách, kteří byli podle všeho napojeni na ruské síly nebo na jimi ovládané formace. Syna odvezli bez ní do nemocnice; po dvou měsících se chlapec znovu shledal se svou babičkou Liudmylou Siryk. Navzdory četným dotazům nedostali příbuzní Kozlovy žádné informace o jejím osudu a místě pobytu.

Poslední známé místo pobytu: stále nezvěstná.

↑ Zpět na seznam případů

Iryna Kulish

Iryna Kulish, narozená 1. února 1971, pochází ze Záporožské oblasti a dříve se živila pěstováním a prodejem zeleniny. Ruské úřady ji zadržely v říjnu 2023 na základě udání kvůli jejím proukrajinským názorům. Přibližně 20 dní byla zadržována bez kontaktu s vnějším světem a tvrdí, že ji fyzické a psychické týrání donutilo přiznat se k účasti na plánovaném útoku, který souvisel s Ruskem organizovaným referendem o anexi v Záporožské oblasti.

Ruský soud 29. července 2024 odsoudil Irynu Kulish, která neměla účinnou právní obhajobu, k trestu odnětí svobody na základě nepodložených obvinění z účasti v teroristickém společenství, přípravy teroristického útoku, trestných činů souvisejících s výbušninami a drogových trestných činů; po odvolání činil její trest devět let vězení.

Kulish trpí Parkinsonovou chorobou se silným třesem, který se ve vězení zhoršil a narušuje jí spánek. Opakovaně si stěžovala na nedostatečnou lékařskou péči a zhoršující se zdravotní stav. Obavy o její fyzický a psychický stav vzbudily také zprávy bývalých zadržených, kteří byli drženi společně s ní.

Poslední známé místo pobytu: Vazební věznice č. 2, Ruskem okupovaný Mariupol.

↑ Zpět na seznam případů

Iryna Levchenko

Iryna Levchenko, narozená 16. září 1961, je bývalá korespondentka novin „Telegraf“ a členka Národního svazu novinářů Ukrajiny. Dne 6. května 2023 zadrželi příslušníci ruských bezpečnostních složek Irynu Levchenko a jejího manžela Oleksandra přímo na ulici v Ruskem okupovaném Melitopolu v Záporožské oblasti. Věznitelé je zavřeli do studeného sklepa s betonovou podlahou, nejspíše v obci Vesele, odpírali jim jídlo a mučili je, mimo jiné elektrickými šoky.

Poté byla Iryna Levchenko opakovaně převážena mezi různými oficiálními i neoficiálními místy zadržování na Ruskem okupovaných územích Ukrajiny a v Ruské federaci, kde byla rovněž mučena a vystavena jiným formám špatného zacházení. Podle zveřejněných svědectví byla mučena elektrickým proudem. Její příbuzní rovněž informovali o zhoršení jejího zdravotního stavu, mimo jiné o silných bolestech zubů a vypadávání vlasů.

Ruskem dosazený Záporožský oblastní soud odsoudil Irynu Levchenko 4. září 2026 k 15 letům vězení na základě nepodložených obvinění ze špionáže. Její manžel, kterého ruské úřady propustily po několika týdnech zadržování bez kontaktu s vnějším světem, zůstává v Ruskem okupovaném Melitopolu a čeká na návrat své ženy.

Poslední známé místo pobytu: Vazební věznice v Doněcku.

↑ Zpět na seznam případů

Kristina Lyubashenko

Kristina Lyubashenko, narozená 3. června 1989, je vystudovaná účetní a matka dvou dětí. V březnu 2022 uprchla se svými dcerami z válkou zmítané Ukrajiny do Ženevy ve Švýcarsku. V květnu 2023 odcestovala do Moskvy poté, co ji jiný ukrajinský uprchlík, pravděpodobně agent ruských bezpečnostních služeb, přesvědčil, aby uspořádala pokojný protiválečný protest. Dne 8. května 2023 byla zadržena poté, co údajně z okna jedné moskevské budovy přehrála nahrávku protiválečného poselství a ukrajinské státní hymny a vypustila balónky s bílo-modro-bílou vlajkou, která je spojována s ruskou protiválečnou opozicí.

Druhý západní okružní vojenský soud odsoudil Kristinu Lyubashenko 17. června 2024 k 12 letům vězení na základě nepodložených obvinění z účasti v teroristické organizaci a šíření údajně nepravdivých informací o ruských ozbrojených silách.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 1, Vladimirská oblast, Rusko.

↑ Zpět na seznam případů

Alina Mofa

Alina Mofa se narodila v roce 2005 ve městě Shchastia v Luhanské oblasti Ukrajiny. Otec jí zemřel, když byla malá, a matce je od dětství odcizená. Vychovávala ji babička. Dne 29. ledna 2024 zadrželi ozbrojení příslušníci ruských sil osmnáctiletou Mofu v Alčevsku, dalším městě Luhanské oblasti.

Příslušníci, kteří ji zadrželi, našli v jejím telefonu videa podporující ukrajinskou armádu a vyhrožovali jí stíháním za terorismus, pokud se nepřizná k držení drog s úmyslem prodeje. Pod nátlakem Mofa podepsala falešné doznání, které později odvolala.

Poslední známé místo pobytu: Vazební věznice č. 6 v Moskvě (podle údajů z roku 2025).

↑ Zpět na seznam případů

Iryna Navalnaya, narozená 26. ledna 1998, je obyvatelka Mariupolu. Příslušníci bezpečnostních složek podporovaných Ruskem ji zadrželi 27. září 2022 a obvinili ji z přípravy teroristického útoku a přechovávání výbušnin. Navalnaya vypověděla před soudem, že ji příslušníci bili holemi, vystavovali elektrickým šokům a vyhrožovali, že ublíží jejím příbuzným, aby ji donutili k přiznání.

Ve vazební věznici v Ruskem okupovaném Doněcku byla držena v přeplněné cele – celu určenou pro 10 osob sdílelo 21 žen. Popsala také těžké psychické týrání a ponižující zacházení, mimo jiné to, že ji násilím natáčeli pro ruský propagandistický film. Navalnaya trpí řadou neurologických a gynekologických onemocnění a v ruském vězení jí byla odpírána lékařská pomoc i přístup k předepsaným lékům.

Ruský soud ji 7. října 2024 odsoudil k osmi letům v trestanecké kolonii s obecným režimem na základě obvinění z pokusu o teroristický útok a nedovoleného držení výbušnin.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 7, Yurgamysh, Kurganská oblast, Rusko.

↑ Zpět na seznam případů

Esma Nimetulayeva

Esma Nimetulayeva, narozená 9. ledna 1986, je krymskotatarská cukrářka z Bachčysaraje na Ruskem okupovaném Krymu a matka pěti dětí. Příslušníci ruské FSB ji zadrželi 15. října 2025 při koordinovaných raziích zaměřených na čtyři krymské Tatarky. Příslušníci FSB jí vyhrožovali, že její děti umístí do státní péče. Čelí obvinění z organizování činnosti teroristické organizace a z pokusu o násilné uchvácení moci na základě údajného zapojení do Hizb ut-Tahrir, muslimské organizace, která je na Ukrajině legální, ale v Rusku byla označena za teroristickou. Před Jižním okružním vojenským soudem v Rostově na Donu začalo 9. října 2026 předběžné projednání. Její vazba byla prodloužena o šest měsíců.

Poslední známé místo pobytu: SIZO-1, Simferopol, okupovaný Krym

↑ Zpět na seznam případů

Fevziye Osmanova

Fevziye Osmanova, narozená 24. května 2004, je krymská Tatarka z obce Orlivka u Sevastopolu na Ruskem okupovaném Krymu. Pracovala v místním obchodě. Příslušníci ruské FSB ji zadrželi 15. října 2025 při razii. Čelí obvinění z účasti v teroristické organizaci a z pokusu o násilné uchvácení moci na základě údajného zapojení do Hizb ut-Tahrir, muslimské organizace, která je na Ukrajině legální, ale v Rusku byla označena za teroristickou. Před Jižním okružním vojenským soudem v Rostově na Donu začalo 9. října 2026 předběžné projednání.

Poslední známé místo pobytu: SIZO-1, Simferopol, okupovaný Krym

↑ Zpět na seznam případů

Nasiba Saidova

Nasiba Saidova, narozená 25. října 2006, je krymská Tatarka z obce Kholmivka v Bachčysarajském rajónu Ruskem okupovaného Krymu a dcera místního imáma. V době zatčení studovala na pedagogické škole a pracovala v jeslích. Příslušníci ruské FSB ji zadrželi 15. října 2025 při razii v jejím domě. Čelí obvinění z účasti v teroristické organizaci a z pokusu o násilné uchvácení moci na základě údajného zapojení do Hizb ut-Tahrir, muslimské organizace, která je na Ukrajině legální, ale v Rusku byla označena za teroristickou.

Poslední známé místo pobytu: SIZO-1, Simferopol, okupovaný Krym

↑ Zpět na seznam případů

Natalia Vlasova

Natalia Vlasova, narozená 5. října 1981, byla zadržena 21. března 2019 v okupovaném Doněcku příslušníky bezpečnostních složek podporovaných Ruskem. Nejprve byla držena na neoficiálních místech zadržování, mimo jiné v nechvalně proslulém zařízení Izolyatsia, kde byli vězni vystaveni systematickému mučení a špatnému zacházení. V červnu 2023 ji ruské úřady převezly do vazební věznice č. 1 v Rostovské oblasti kvůli řízení před ruským Jižním okružním vojenským soudem. Soud ji 24. prosince 2024 odsoudil k 18 letům a dvěma měsícům vězení na základě nepodložených obvinění mimo jiné z účasti v teroristickém společenství, ze špionáže, z trestných činů souvisejících se zbraněmi a z přípravy útoku na příslušníky bezpečnostních složek.

Během soudního procesu Vlasova popsala dlouhodobé a extrémní mučení v zařízení Izolyatsia, mimo jiné bití, elektrické šoky, znásilnění, další formy sexuálního násilí, výhrůžky smrtí a ponižující podmínky zadržování. Podle její výpovědi ji opakovaně svlékali donaha, vystavovali ji elektrickým šokům, zatímco ji polévali vodou, a mučili ji i poté, co podepsala falešné doznání. Zpráva zvláštní zpravodajky OSN pro lidská práva v Ruské federaci ze září 2025 uvádí, že ji znásilnilo 15 ozbrojených mužů, že byla sexuálně napadena s použitím lahve a že jí kovovým nástrojem spilovali zuby. Ruské úřady její tvrzení účinně nevyšetřily. Zprávy z jejího následného věznění popisují vyčerpávající práci a odpírání jídla. Její dcera zůstává na Ukrajině.

Poslední známé místo pobytu: Trestanecká kolonie č. 50, Yurga, Kemerovská oblast, Rusko

↑ Zpět na seznam případů

Valentina Zayarnaya

Valentina Zayarnaya, narozená 8. dubna 1960, je učitelka angličtiny z Doněcku. Příslušníci ruských bezpečnostních složek ji zadrželi 25. března 2023. Podle svědectví o jejím případu ji příslušníci FSB sledovali až domů poté, co ji viděli nést balík, přibližně na týden obsadili její dům a bili ji a mučili. Během té doby se pokusila o sebevraždu předávkováním léky. Příslušníci FSB přivolali záchrannou službu a zdravotníci jí zachránili život.

Ruský soud ji 16. prosince 2025 odsoudil k 12 letům vězení a pokutě 500 000 rublů (6 200 USD) na základě nepodložených obvinění z účasti v teroristickém společenství, přípravy teroristického útoku a trestných činů souvisejících s výbušninami.

Poslední známé místo pobytu: Vazební věznice č. 3, Novočerkassk, Rostovská oblast, Rusko, v očekávání převozu do trestanecké kolonie.

↑ Zpět na seznam případů